Březen 2018

Náhoda

23. března 2018 v 20:18 Poezie
Padá déšť,
sladké slzy zmírajícího sněhu,
s ním všechno začíná
a končí,
chtěla jsem cítit něhu,
ale zavírá
se mi duše,
nemohu... jinak.

Kdo věří na náhodu??!

"Na špatném místě
ve špatný čas",
tak se to říká,
a stalo se to,
stane se to zas,
však příště beze mne,
mě už se odestálo.

Zmačkané plechy u silnic,
křížů je o jednoho víc,
strom odranou má líc,
bolestně křičím do vichřic:

Věříš na náhodu??!

Na stole bílá obálka,
bojíš se na ní podívat,
rukopis cizí vyjímá
se cize, jako kat.

Víš co v ní skrývá se,
co ubírá jí na kráse
na kouzlu dopisu,
jenž přišel se zpožděním.
"Tenhle neměl přijít vůbec",
křičíš, mezi děním
života okolo,
mezi prsty mneš kousek papíru
....
s černým okrajem.

Byla to náhoda! Já za nic nemohu!

Kéž pošta navždy stratila by
dopis,
co nikdy neměla,
co přes ní neprošel.
Co křičel ze všech sil,
nebyl jsi tam,
kde měl jsi být,
kde byl jsi potřeba,
ale nebyl jsi.

Chceš se omluvit.
Není komu.

Dekorace obličeje

7. března 2018 v 8:23 Poezie
Na jemnou strunu vítr zabrnká
a rozváže lehce kličku
pod vyčesaným drdolem,
dáma se lehce vyděsí,
utíká k pokojíčku,
vítr přec nebyl dovolen.

Rdíce si přidržuje ručkou
něžnou v rukavici,
hedvábnou stužku,
v druhé té hoří jí svíce,
utíká krokem drobným,
stydí se převelice.

Zakopne o kámen,
v rozčilení do komanty
spěchajíce,
aby to švadleny opravily,
než shoří všechny svíce
a zaplane raní sluncem zažehnutá,
jež značí konec plesu,
společenského života.

Však přec podle obyčeje,
zachytí dámu kavalír
před pádem chráníce ji,
však za to odměnu si žádá.
Jemně ji stáhne
dekoraci obličeje.