Děkuji Ti

5. dubna 2018 v 0:37 |  Pavel, Honza a já


Nikdy jsem Ti pořádně nepoděkovala. Za to, co pro mě děláš. Za to že tu jsi. Za to, že tu jsi pro mě a se mnou. Beru Tě jako samozřejmost. Jako Někoho, kdo je tu se mnou pořád.


Děkuji Ti.


Jsi tak nepochopitelný. To co děláš... je to pro mě nepochopitelné. V poslední době dost přemýšlím. Proč se co děje. Když jsem s Tebou mluvila naposledy, ano, bylo to v sobotu, řekla jsem Ti toho spoustu. Ačkoliv jsem se omezila jen na bezvýznamný proud slov, Ty jsi to pochopil. Cítila jsem to. Pochopil jsi, že k Tobě s úzkostí volám, prosím o pomoc. Do očí mi vstoupily slzy... měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Prosila jsem o odpuštění. A Ty jsi přišel a naplnil moje srdce láskou.


Děkuji Ti.


Nikdy jsi mě neodsoudil, nikdy jsi nade mnou nezlomil hůl. Kdykoliv jsem potřebovala, přispěchal jsi mi na pomoc. V poslední době to mezi námi nebylo nejlepší. Cítila jsem, že jsem se Ti vzdálila. Necítila jsem Tě ve svém srdci. A bylo mi z toho smutno. Věděla jsem, že to byla jen moje a moje chyba. Ale mohla jsem za Tebou znovu přijít a Tys´ mě vyslechl. Objals´ mě a pohladil po duši. Vždycky se k Tobě budu moct vrátit. A toho si nesmírně vážím.


Děkuji Ti.


Máš mě rád bezbřehou láskou. Miluješ mě. Obklopuješ mě krásou a podáváš mi ruku, když spadnu. Když padám, snažíš se mě chytit. Vždycky. Vím, že se dokážu mnohdy vytrhnout a skočit do propasti nebo pod kola jedoucího auta. A pak mě vytáhneš, celou bolavou a odřenou, přineseš dezinfekci a obvazy a heřmánkový čaj s medem. Bolest pomalu zmizí, rány se zahojí. Mám pár jizev, jako připomínku na to, co se stalo. Snad proto, abych neskočila znovu. Některé jizvy se ještě nezahojily. Ale ony se zahojí, vím to. Jsi tím nejlepším lékařem.


Děkuji Ti.


Máš spoustu kamarádů, kteří mi pomáhají. Tak třeba Honza a Pavel. Teď jsme se chvíli neviděli, ale určitě spolu pokecáme. Máme hodně společného. Hlavně styl jednání. Pamatuješ, jak Pavel spadnul z koně? On spadnul doslova, já padám pomyslně. Ano, to jsou ty skoky do propasti, jak jsem zmiňovala výše. A Honza... ten měl své názory, přesvědčeně je hájil. A když se ukázalo, že je potřeba je změnit? O 180 stupňů? Změnil je. I já někdy musím měnit své názory. Vlastně mi to dělá problém, ale vím, že on to dokázal. A to to odporovalo tomu, co před tím tvrdil. Jsem tak ráda, že jsem je díky Tobě mohla poznat. A samozřejmě nejen je, máš ještě spoustu dalších kamarádů, kteří mi pomáhají, když potřebuji.


Děkuji Ti.


Nemusíš žárlit. Já vím, Ty nežárlíš. Kdyby stáli všichni muži světa vedle sebe a já si měla vybrat, šla bych za Tebou. A Ty to dobře víš. Dobře víš, že si hraju na frajerku, dělám pózy a snažím se být zajímavá pro okolní svět. Ale také vidíš tu jednu touhu v mém srdci - touhu být s Tebou. Vidíš tu malou, chvějící se holkou, s očima do široka otevřenýma, co sleduje ostatní a bojí se. Co utíká k Tobě a chce se schovat ve Tvé lásce. A Ty pokaždé rozevíráš svou náruč.


Děkuji Ti.


Jsi všechno co mám. Jsi moje inspirace, láska, obětavost. Jsem tak ráda, že jsem Tě poznala. Jsi tak dokonalý. Oba víme, že udělám ještě spoustu chyb. Většinu vědomě a vlastní vinou. Odcizím se Ti. Přerušíme spolu kontakt. Ne že bych se na Tebe přímo naštvala, ale nebudeme spolu mluvit. Jen existovat vedle sebe. Já vím, vždycky mě budeš alespoň trochu hlídat. A já se k Tobě budu vždycky vracet. Jednou to bude dřív, jednou později. Než se s Tebou naučím žít naplno každý den. Ale zvládneme to. Protože v mém srdci chovám cit, který mi nedovolí zpřetrhat mezi námi pouta, která mezi sebou máme. A tak nakonec budeme spolu. Věřím v to, protože to je moje naděje, můj smysl života.


Pro co jiného by mělo smysl žít, když ne pro Tebe?



/Text je do soutěže Jsi moje SuperStar. Jeho délka je 658 slov. Ale je v něm mnohem, mnohem víc./
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ortie Ortie | Web | 5. dubna 2018 v 15:11 | Reagovat

Je krásné občas od srdce poděkovat, někomu na kom záleží.

2 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 5. dubna 2018 v 21:48 | Reagovat

[1]: Ano, na to se velmi často zapomíná.

3 Madie Madie | Web | 7. dubna 2018 v 7:17 | Reagovat

Smím vědět, jaký jsi typ osobnosti podle Myers-Briggse? Odkaz mám na svém blogu.
Tvá situace mi totiž dost připomíná tu mojí. Možná se k tomuto článku ještě vrátím, je dosti inspirující.

4 beallara beallara | Web | 7. dubna 2018 v 9:51 | Reagovat

Já tam cítím veliké srdíčko a moc přeji, aby uspělo.
A ze všeho nejvíc mne oslovil heřmánkový čaj s medem, to je tak nádherný obrat.
Držím všechny palce v soutěži !

5 Lucka Lucka | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 11:29 | Reagovat

To je moc hezky napsané, upřímné a je vidět, že jsi do toho vložila hodně citu. :-)

6 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 9. dubna 2018 v 13:53 | Reagovat

[3]: Jestli chceč, napiš mi e-mai, ano? :-)

[4]: Velké srdíčko tam rozhodně je, dokonce si troufám říci, že je to bezvýhradná láska... ale je nejspíš jiná, než si myslíš. Chci říct, asi málokdo pozná, o kom píšu, na "první dobrou".

[5]: Děkuji. Psala jsem to hodně upřímně, začala jsem a pak jsem psala a psala... :-) Víš, On se mnou zůstane, i když by mě ostatní zavrhli. To nejde nezůstat bez citu. :-)

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 13. dubna 2018 v 13:32 | Reagovat

Překrásný článek z hloubi srdce, autenticita a pravost citu z něj úplně čiší :-) Kéž by taková velká a osudová láska čekala na každého!

8 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 15:53 | Reagovat

[7]:Ale ona čeká... :-)

9 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 12:00 | Reagovat

Nádherně napsané, ale přijde mi, že se za těmito slovy nachází mnohem víc než "obyčejná" láska mezi mužem a ženou.
Skutečně talent.. hltám každé slovo a mám chuť číst znovu a znovu.

10 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 12:39 | Reagovat

[9]:Děkuji. I já cítím, že je to neobyčejný text. Chci říct, asi nejlepší, co jsem za poseldní dobu napsala.
Ona to není "obyčejná" láska. Ona to toiž z jedné strany není lidská láska...

11 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 17:32 | Reagovat

[10]: Myslím, že vím, jak to myslíš.. ale nechci to sem psát, ať si na to každý přijde sám

12 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 23:18 | Reagovat

[11]:Taky si myslím, že to víš. Ale lidi jsou dost netolerantní, takže jsem to nepsala napřímo. Koneckonců, tuhle lásku bychom se stejně měli snažit přenést do běžného života. :-)

13 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 16. dubna 2018 v 14:21 | Reagovat

[12]: Netolerantní.. já myslím, že na blogu má být člověk takový, jaký je.. no a když s tím má někdo problém, tak ho přece nikdo blog nenutil číst.

14 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 16. dubna 2018 v 16:42 | Reagovat

[8]: Myslím, že už jsem to pochopila (hlavně ve světle komentáře č. 10). V tom případě rozhodně souhlasím, nenápadně se usmívám a gratuluju ti k brilantní kompozici článku :-)

15 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 17. dubna 2018 v 0:13 | Reagovat

[13]:Já jsem na to hodně narazila v reálném životě. Ono ne vždy se člověku daří dělat věci tak, jak by je ve skutečnosti dělat měl a hledá si nějakou "vlastní"  - v mém případě špatnou - cestu. Takže tady jsem se rozhodla pro dosti jemnou formu. Prostě si říkám, kdo chce, pochopí, kdo ne, tak se zeptá nebo si to vyloží po svém. I kdyby to někdo pokládal za "obyčejnou" lásku, troufám si říci, že ten článek mu má co dát.

[14]: Paráda. Jsem ráda, že jsi to pochopila, že sis dala tu práci to pochopit. Děkuji, musím se však přiznat, že jsem něco podobného nedávno četla. Tedy, ne na toto TT, ale byl to taky dopis Jemu. Takže jsem se trochu inspirovala a pak už "se to psalo samo". A přiznám se, že mám problém teď vydat článek, protože prostě působí strašně nedokonale. :-)

16 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 17. dubna 2018 v 8:04 | Reagovat

[15]: To chápu. Taky vždycky, když se mi nějaký povede, mám tendence všechny nové házet rovnou do koše... ale nezapomeň - i Čapek občas napsal průměrnější kousek ;-) A oproti nim pak mohou ty dobré opravdu vyniknout.

17 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 17. dubna 2018 v 9:40 | Reagovat

[16]:Já jsem se teď obecně nějak zasekla a próza mi moc nejde. Takže to řeším poezií... :D Štve mě to, ale teď úplně nemám čas s tím něco dělat. A tím, že mi nikdo nedává k próze zpětnou vazbu, tak mě to ani moc nebaví... :/ Něco na tom bude, až budu mít čas, už se konečně musím pustit do témat, která mám v hlavě...

18 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 17. dubna 2018 v 14:58 | Reagovat

[17]: To je vtipné: já zase přesedlala na prózu po tom, co mi nikdo nedával zpětnou vazbu na poezii :-D Pusť se do nich, těšíme se na ně :-)

19 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 18. dubna 2018 v 16:21 | Reagovat

[15]: To je sice pravda, ale když pochopí ten hlubší význam dá to úplně jiný smysl "grády" či jak to říct..
hele přemýšlela jsem už několikrát, že bych udělala s někým rozhovor.. šla by si do toho? jen pár otázeček.. propagace tvého blogu atd.

20 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 18. dubna 2018 v 19:50 | Reagovat

[18]:No teda... :D Mě tedy na poezii taky nikdo moc zpětnou vazbu nedává, ale tu píšu hodně pro sebe (a ze sebe). Takže tam je takové... nedá mi to tolik práce nebo já nevím...

[19]: Tak určitě to s oním významem získá na obrátkách a dostane to větší grády. :-)
Proč ne? Ještě nikdy nikdo se mnou nechtěl udělat rozohvor... takže ráda. Kdyžtak se mi ozvi na e-mail. :-)

21 duck life 2 duck life 2 | E-mail | Web | 6. září 2018 v 6:24 | Reagovat

GREAT!! I need this option!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama