Čtyřlístek

6. května 2018 v 20:10 |  Příběhy z tramvaje
Přišla jsem na zastávku. Nide nikdo, tramvaj nikde a tak jsem se rozhodla si dojít do obchodu, co stál hned vedle pro jídlo. Když jsem se vrátila zpátky, čekalo mě velké zklamání. Tramaj mi ujela před dvěma minutama. V pozdních hodinách dne to znamenalo zhruba třináctiminutové čekání. Povzdechla jsem si a pustila se do jídla. Úzký prostor mezi kolejemi a silnicí se začal plnit lidmi.

Přes zastávku projela tramvaj. Lidi vystoupili a nastoupili. Neměla "moje číslo" tak jsem ji jen lhostejně, trochu znechuceně sledovala. Došla jsem ik informačním řádům a podívala se, kudy že to ta tramvaj pojede. Mohla jsem jí jet, pak bych přestoupila, mohla bych chytit další tramvaj a o pár zastávek dál ještě jinou, ale možná bych to měla rychlejší, než tam stát a čekat. Naštvalo mě to. Trochu. Ale stejně se nedalo nic dělat.




Konečně dorazil vagónek, který mě měl odvéz do místa určení. Zlehka jsem se dostala přes tři schody a sedla si. Úplně vepředu čelem ke mě seděl mladík. Blonďák, mohlo mu být kolem 27. Očima těkal po tramvaji. Vypadal nervózně. V ruce držel pepřový sprej a neustále ho obracel v prstech. Do ruky jsem si vzala knížku a začetla se. Ne na dlouho. Ještě jsem ani nedojeli a já se ohlédla. Za sebou jsem viděla starého pána. Na nohou se držel statečně, ale pražské tramvaje cukají tak, že nejsou výjimkou lidé "vlající" kolem tyčí. Já sama se musím často docela pevně držet, když stojím. Zapnula jsem si kabelku. Pán vedle mě to vyhodnotil jakože chci vstát kvůli němu a mávnul rukou, abych zůstala sedět. Nezůstala jsem a odešla dopředu vagónu. Volné místo zaujal onen "mávající" pán. Když dosednul, třel si koleno. Kdo ví, třeba s ním měl problémy...

Došla jsem dopředu a onen mladík se zvedl. Trochu strohým hlasem mě vyzval, abych si sedla místo něj. Když jsem se k tomu neměla, zopakoval svoje slova. Kývla jsem směrem ke strému pánovi, který si pomalu šel sednout na uvolněné místo. Mladík vypadal na chvíli zklamaně. Poměrně rychle jsme se seznámili. Chtěl si povídat, ale moc jsem mu nerozuměla. Byl z Ukrajiny a česky uměl jen trochu. Respektive, někde v klidu bychom si možná popovídali, ale v tramvaji to bylo vyloučeno. Přes rachot kol a motoru jsem mu špatně rozumněla. Vyprávěl mi něco o sobě a bratrovi, mobilním telefonu, dokladech a policii. Ptal se mě na knížku, kterou jsem držela v ruce a chtěl, abych mu přečetla její název. Jábez a jeho modlitba. Ptal se mě, jestli je katolická. Ptala jsem se ho na jeho křížek, co mu visel na krku. Odhadla bych ho na protestantský. Místo odpovědi ho schoval. Chtěla jsem mu ukázat svůj křížek. Už nevím, jestli se mi to povedlo. Měl špinavé ruce a jeho dech byl cítit alkoholem. Choval se mile. Ptal se, kde se dá přestoupit na metro. Těsně před tím, než vystoupil, mi dal čtyřlístek pro štěstí. Úplně obyčejný, z plastové síťky. Usmíval se.

Litovala jsem, že jsem mu neměla co dát. Pak mě to napadlo. Ta knížka. Sice v češtině, ale třeba by si ji dokázal přečíst. Neměla jsem ji přečtenou a než jsem se rozhodla, tramvaj zavřela dveře. Usmíval se, přímo zářil. Když jsme se míjeli - já za oknem, on na chodníku - oba dva jsem zvedli ruku na pozdrav.

Je jen jedno jediné, co pro něj mohu udělat. Modlit se. Modlit se za něj s každým pohledem na ten čtyřlístek.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byla to náhoda, že mi ujela tramvaj?

Ano
Ne

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 6. května 2018 v 20:25 | Reagovat

Pěkné setkání, sice ne každý v našem životě zůstane, ale přesto nám prozáří den :) A myslím, že to, že ti ujela tramvaj, náhoda rozhodně nebyla :)

2 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 6. května 2018 v 20:41 | Reagovat

[1]: Rozhodně to bylo velice zajímavé setkání. Ani to nejde, aby v našem životě všichni zůstali. To bychom si totiž nemohli vážit právě těchto chvilek.

Jsem ráda, že si myslíš, že to  nebyla náhoda. Taky si to myslím. :-)

3 Lucy Lucy | Web | 7. května 2018 v 9:19 | Reagovat

Krásný článek. Nejdříve jsem myslela, že to dopadne nějak špatně, když měl pepřový sprej a vše kolem toho. Nakonec se z toho vyklubal velmi milý příběh.

P.S. Tu houbičku (čtyřlístek) mám také :)

4 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 7. května 2018 v 10:48 | Reagovat

[3]: Mě samotnou překvapilo, jak mile se choval. Bylo to takové milé, i když ze začátku trochu děsivé.

5 pavel pavel | Web | 8. května 2018 v 21:30 | Reagovat

Které církvy se ta kniha věnuje?

6 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 9. května 2018 v 0:28 | Reagovat

[5]: Není tu psáno, ke které církvi se to vztahuje. Já jsem římskokatolík. Autor je z Texasu. (Myslím si, že také římskokatolík.) Myslím, že to není tolik podstatné. To, co autor bere jako podstatné je vztah člověka k Bohu. Knížku už mám přečtenou a ač jsem ji četla zprvu s nedůvěrou, musím přiznat, že se mi ty myšlenky líbí.

7 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 9. května 2018 v 12:31 | Reagovat

[6]: Autor má ženu a děti, tak to nebude úplně římskokatolická církev. Ale v tomto řípadě bych řekla, že to není důležité...

8 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. května 2018 v 12:44 | Reagovat

Tak schválně, jak dlouho to bude trvat, než ho potkáš zas :-)

9 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 9. května 2018 v 21:06 | Reagovat

[8]: Myslím, že už ho nepotkám. Já tou tramvají zas totiž hodně dlouho nepojedu. :)

10 Rosa Nera Rosa Nera | E-mail | Web | 12. května 2018 v 10:30 | Reagovat

Teda, ten začátek mě celkem vyděsil. Nemám ráda, když na mě jen tak mluví úplně cizí lidi a většinou si držím odstup, jsem poměrně uzavřený člověk. Takže já bych se ke čtyřlístku asi ani nedostala, zůstala bych u strachu z pepřáku. :D Ale jinak je to hezký příběh, jako by to bylo nějaké znamení.

11 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 12. května 2018 v 10:39 | Reagovat

[10]: Tak nemůžu říct, že bych byla úplně v klidu. Taky jsem se bála. A sama od sebe moc cizí lidi neoslovím (pokud po nich nechci, aby mi udělali místo a já mohla projít). Nějakým způsobem, ten pepřák zmizel, když se mnou mluvil. :-)

12 zamotana zamotana | Web | 13. května 2018 v 12:32 | Reagovat

Zajímavé setkání, možná tomu opravdu osud chtěl, třeba nějaký pan Osud prochází mezi námi lidmi... (Zase si vymýšlím pohádky, to je u mě normální.) Já každý den jezdím vlakem, tak jsem zvědavá, jestli si na mě také nepřichystal nějaké poetické shledání. :D

13 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 14. května 2018 v 0:05 | Reagovat

[12]: Třeba, když si začneš všímat detailů všedního dne (a dál vymýšlet pohádky), třeba budeš překvapená... :-)

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. května 2018 v 19:52 | Reagovat

Milé - a zůstal otisk v srdci. :-)

15 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 14. května 2018 v 22:31 | Reagovat

[14]: Přesně tak. :-)

16 raduusg raduusg | Web | 26. května 2018 v 13:06 | Reagovat

Zajimave setkání :) já jsem hodne nevericna co se tyce lidí a kdyby mi nekdo chtel dát jen tak neco v tramvaji,moc bych mu nevěřila, i když sama nevim proc :D ale je to milé od něj, zanecha to krasnou stopu v životě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama