Červenec 2018

Padající hvězda

26. července 2018 v 21:49 Poezie
Když ty jsi slastně spal,
mě klidný spánek zůstal nedopřán,
a nejspíš vůbec netušíš,
ž mám sto šrámů na duši.

Až vítr jednou odvane,
vzpomínky budou jediné,
co po tobě mi zůstane,
až řekneš "adieu".

Když hvězda padá z vesmíru,
tak na vrcholcích Pamíru
je psaný híšný kalendář,
nesjme z těch, co mají svatozář.

Až všechno listí opadá,
déšť smyje stopy lidských bot,
krkavců hejna na skalách
a mezi námi mrtvý plot.

Rozdraná záda bez krve,
nekřič, není to poprvé,
kdy trny hladce pod kůži
se vryly, vůbec netušíš.

"Padá hvězda. Něco si přej."

Eden

24. července 2018 v 21:44 Poezie
Stíny se plíží ztemnělým lesem,
výkřik, zvuk boje vzduchem se nese,
pach krve kolem roztáhl se,
rány byly rychle zasazené.

Za maskou krásná tvář se skrývá,
špeh není muž ani žena
na pohled, odmítá mluvit do omdlení,
orákulum vyzývá k zavraždění.

Ve stínu lesa šustot ve vysoké trávě,
za maskou cizí fialová dívka,
dívá se možná příliš dravě,
nakonc k schůzce otevřou se dvířka.

Uprostřed purpurových plášťů,
příčetnost není na nule,
vyjednávání za magických dešťů,
nebude žádné minule.

Na nebi padající hvězda
přání nesplní,
observatoř nebezpečná
přistála bezpečně na zemi.

Jak už to bývá,
příběh nekončí,
nocí se plíží gilda
bez příčetnosti.