Tančit, zpívat

27. září 2018 v 14:53 |  Pavel, Honza a já
Jsou dny, kdy se cítím naprosto prázdně. Jako bych byla jen prázdná schránka a nic víc. Žádný vnitřní oheň... nebo síla. Nic takového, prostě prázdno. Vakuum. Tma. Kdybych byla ve filmu, měla bych na sobě nakreslenou velkou černou skvrnu. A pak jsou dny, kdy mám pocit, že jsem plná emocí, že bych mohla létat a povídat si s mořem. Dny, kdy se mi slunce třpytí v očích a vlasy získají měděné odlesky. V takových chvílích mám pocit, že tu nejsem sama. Že tu je Někdo, kdo na mě dává pozor.



Mohu vztáhnout ruku a snažit se ho dotknout. Není z toho světa a přece je z toho světa. Pokaždé, když si s ním chci povídat, je to jiné. Někdy Ho vůbec neslyším. Ať se snažím sebevíc. Hrozně mě to štve, a když to trvá dlouho, jsem z toho nervózní. A pak jsou chvíle, kdy Ho vnímám, ale jen ve stylu "je tady, dobrý". Párkrát se mi stalo, že mi z toho kontaktu přetékalo srdce. Tak moc, že přetékalo formou slz. Byla jsem šťastná a radostná, rozsvítil se mi pohled. Úplně poprvé se to stalo, když jsem šla za ním já sama. Dobrovolně. A ve chvíli, kdy jsem nemusela. O pár let později se to stalo znovu, ohromila mě Jeho krása. A pak se to stalo, když jsem za ním jela do Itálie. Na to setkání nikdy nezapomenu.

Mluvím nejen s ním, ale snažím se mluvit i s našimi společnými přáteli. Ráda říkám: "Hoši, dávejte na mě prosím pozor. Hlídejte mě, ať nevyvedu nějakou blbost." Pokaždé, když to říkám, je to jako bych to říkala poprvé. Mají se mnou dost práce. Ale jsem ráda, že je mám. I když ta komunikace mezi námi trochu vázne, měla bych se víc snažit. Chci se jich na něco zeptat, ale ještě jsem se k tomu nedostala. Pořád to odkládám. Chci se jimi víc inspirovat, vzít si z nich příklad. Oni mi ukázali, že to můžu zvládnout.

Věřím, že za tím portálem Někdo je. A že to mimozemsko je nám blíž, než si myslíme.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 27. září 2018 v 15:43 | Reagovat

To je krásný. Jako bych v tom nebyla sama. A my vlastně nejsme sami. :-)

2 Eliss Eliss | Web | 27. září 2018 v 21:00 | Reagovat

Tak to je zvláštní, ale proč by ne :)

3 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 27. září 2018 v 21:27 | Reagovat

[1]: Nejsme, ale někdy je těžké si to uvědomit. :-)

[2]: Jak píšeš, a proč by ne. ;-)

4 Thea Thea | Web | 28. září 2018 v 21:01 | Reagovat

Ten úvod, jak je napsáno, tma.
Je to přesně jako by si mi mluvila z duše. Poslední dny mám přesně takové, jako by to něco, nebo ten někdo odešel. a já byla úplně sama.. Taková nějaká existenční krize

5 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 29. září 2018 v 19:37 | Reagovat

Myslím, že jsi dokonale vystihla podstatu mimozemského tajemna – ve tvém článku má člověk chvíli pocit, že popisuješ jen vnitřní hlas, následně to působí jako živá osoba a v konečném důsledku má z toho čtenář v hlavě takový zmatek, že mu skutečně připadá, jako by měl čest s něčím mimozemským. Výtečné!

6 Platan Platan | E-mail | Web | 30. září 2018 v 20:08 | Reagovat

Nikto nikdy v ničom nie je úplne sám. Na to je svet a priestor mimo neho príliš zaplnený a poprepájaný. :-)

7 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 1. října 2018 v 23:05 | Reagovat

[4]: Tyhle existenční krize znám. Ale každý kopec někdy končí a stejně tak i krize. Snad bude brzo líp. :-)

[5]: Děkuji. Přesně to jsem měla v plánu. Jsem moc ráda, že to na tebe takhle zapůsobilo. :-)

[6]: S tím nelze než souhlasit. :-)

8 malejprazskejrumik malejprazskejrumik | Web | 6. října 2018 v 12:42 | Reagovat

Někdy se cítim podobně jako ty, s tou vnitřní prázdností, a pak zase dny kdy jsi plná všeho. mluvila jsi mi z duše.

9 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 10. října 2018 v 10:08 | Reagovat

Komu ta komunikace někdy nevázne? Takového člověka snad neznám :-) Díky za tenhle článek. Myslím, že jsem si ho potřebovala přečíst právě dnes, kdy se cítím jako ta prázdná nádoba. Ono se totiž na tu plnost moc snadno a rychle zapomíná.

10 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 10. října 2018 v 21:56 | Reagovat

[8]: Vypadá to, že je tohle dost rozšířené a běžné. :-)

[9]: Přesně tak, uvědomíš si věci ve chvíli, kdy jsou převážně negativní. Jsem ráda, že se to tak přihodilo a přečetla sis to ve vhodnou chvíli. Protože pak to splnilo svůj účel a já mohu být jedině ráda. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama