Usmívej se!

9. října 2018 v 23:16 |  Příběhy z tramvaje
Jedna z vět, kterou určitě slyšel každý a která určitě leze všem na nervy, zní: "Když je ti smutno, usmívej se. Pak se to promítne postupně i do tvé nálady." Víte co? Zkoušela jsem to. No, dopadlo to hrozně. Po několikaminutovém šklebu, který by mi mohl závidět kdejaký zpěvák, snažící se o "drsnou & cool" image, jsem to vzdala. Tvrdla mi tvář a cítila jsem se spíš jako idiot. No zkusila jsem to...




A teď k tomu veselejšímu. Vezmu to trochu oklikou, proč jsem se k tomu vlastně dostala a cože to vlastně provádím. Ve škole jsme dostali za úkol zaznamenat si po jeden týden na konci každého dne 3 hezké věci, které se nám za ten den staly. Klidně i nějaké maličkosti. (Cílem nebylo "svět je strašně super, zlo neexistuje", ale snažit se i na špatném dni najít něco malého pozitivního.) Takže jsem si řekla, že se do toho pustím a začala si všímat všech maličkostí a z každé věci dělat něco, co mě potěší. (Počáteční nadšení, neděste se hned.) A tak jsem si tak jela tramvají, nadšená a naspeedovaná a v takovém rozpoložení se obvykle usmívám. Pro okolí - hrozně divná věc. Proč se ta holka usmívá?

Ne, že by mi to vydržeo věčně, každopádně jsem si všimla jedn věci. Baví mě, jak na to reaguje okolí. Nejlépe na to reagují malé, ale opravdu ty hodně malé, děti. Ty se umí krásně a bezprostředně usmívat. Dokonce mi jedno i zamávalo. Vždycky mě to nabije takovou příjemně pozitivní energií. O poznání zajímavější jsou reakce dospělých. Spoustu lidí dělá, že mě vlastně nevidí a je jim to jedno. No, však jsme v Praze, co bych chtěla, že? Pak jsou takoví, kteří se dlouho neusmívají, až se najednou, pro sebe - abych si to nemohla vyložit špatně, usmějí. Celých těch 10 minut, co v té tramvaji sedím a usmívám se, tak jim vrtá brouk v hlavě a žere je, dokud se alespoň nepousmějí. (Občas se někdo při výstupu otočí a oplatí mi úsměv, to mě vždycky potěší.) No a pak jsou ti, kteří uvidí můj úsměv a automaticky se usmějí taky. Klidně s tím, že se mi podívají do očí.

Když se na mě někdo dřív usmál, tak mě to hrozně těšilo, ale neuměla jsem úsměv oplatit. A hrozně mě to mrzelo. Vrtalo mi to v hlavě a pořád jsem nevěděla, co s tím. Vypadá to, že na řešení jsem přišla - usmívat se jako první. Já vím, já vím, na to není vždycky nálada. Ale tak, chápeme se, ne? Když je nám dobře....

A to jsem ještě chtěla říct napsat - to, co jsem zmiňovala v úvodu, funguje velmi dobře, když jste v "neutrálním módu". Stačí si najít pár hezkých drobností, začít se usmívat a už záříte, jako sluníčko. A možná, až si tohle osvojíte, možná to pak bude fungovat i ve chvílích, až vám bude hůř.

Tramvaj je velice zajímavé místo, co se týče mezilidských vztahů a interakcí. A co se týče mého úkolu, skončil takovým malým průzkumem. Jak se vlastně ti lidé kolem mě budou chovat, když se na ně budu usmívat a zářit?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 10. října 2018 v 10:05 | Reagovat

Máš pravdu v tom, že podobná moudra dokážou člověku lézt na nervy opravdu strašně :-D Ale tvůj experiment je kouzelný a velmi zajímavý! Taky se mi kolikrát stane, že se z nějakého důvodu usmívám a lidi se na mě koukají vyloženě divně. Jako kdyby výchozí nastavení byl nějaký otrávený škleb. Tím větší má ale člověk radost, když se ten druhý usměje též :-)

2 realistkadneska realistkadneska | 10. října 2018 v 12:30 | Reagovat

To už jsem taky zkoušela a pravda je ,že lidé se usmívajícímu jedinci spíše podivují...vzbuzuje v nich obavy :-) nicméně ve škole jste dostali super úkol a i já ho zkusím splnit ..alespoň občas :-)

3 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 10. října 2018 v 17:24 | Reagovat

[1]: Přesně tak. Škoda, že se víc lidí neusmívá. Ale když pak třeba vidím, že se člověk nad něčím usměje, tak mě to taky nakopne, že "ajo, já se vlastně chci usmívat taky".

[2]: Fakt? Jestli se inspiruješ a zkusíš to, tak dej pak vědět, jak jsi dopadla. Moc by mě to zajímalo. :-) Doporučuji alespoň týden v kuse, když je to víc nahodile, tak se na to strašně dobře zapomíná.

4 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 11. října 2018 v 1:36 | Reagovat

Ono to jsou sice chytré řeči, ale ve skutečnosti to člověku aspoň v něčem pomáhá. Jsme až moc zvyklý, být se svými myšlenkami a to hlavně těmi negativními.  Všimla jsem si toho u sebe. Když jsem poprvé slyšela usmívej se na svět a svět se bude usmívat taky, řekla jsem si zas nějaká kravina co nemá smysl. Bývala jsem velká depkařka, takže si představ jak já se usmívala na lidi. 😁
Když jsem je pozorovala , jak jsou vážní říkala jsem si jestli tak vypadám taky, tak se raději budu usmívat a tak mi to zůstalo. ☺

5 Meduňka Meduňka | Web | 14. října 2018 v 12:00 | Reagovat

Prima úkol, s kolegyní zase cestou do zaměstnání hledáme tři důvody, proč se tam těšit :) A po příchodu nasadíme osvědčený profesionální úsměv...
Zařazuji článek do výběru na tema-tydne.blog.cz

6 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 17. října 2018 v 22:34 | Reagovat

[5]: Přesně, člověk má hledat to pozitivní na světě. Člověku je pak líp na světě. :-) Děkuji za zařazení do výběru.

[4]: Vypadá to jako maličkost a přemoudřelá bublina, ale když se to správně uchopí a vidí se v tom to podstatné, tak tahle slova dokáží divy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama